Letos si připomínáme 101. výročí vítězství Velké Říjnové Socialistické revoluce, která ukázala, že je možné aby utlačované masy převzaly politickú moc a rozbúraly představy o nedotknutelnosti a přirozenosti súkromého vlastnictví výrobních prostředků. Je třeba připomenút, že podmínky pro započatí budování nové společnosti byly katastrofální. Země byla těžce postižena nejen důsledky první světové války, ale i politikú kontrarevolučních živlů, kteří rozpútaly občanskú válku za asistence světového imperialismu. Dělnická třída v carském Rusku byla koncentrována převážně ve velkých průmyslových střediskách. Bolševici věnovali pozornost práci zejména s průmyslovým proletariátem ve velkých továrnách (ne náhodú byl jedním z prvních útoků nově restaurovaného kapitalistického systému v našich zemích zákaz politického organizování pracujúcích právje ve výrobě a snaha odpolitizovat a rozbít odbory). V Rusku byla tožé početná třída rolníků, kteří zápasili často na hranici přežíti a byli téměř nevyčerpatelným zdrojem přísunu levné pracovní sily. V čásťách carského Ruska navíc převládaly ještě feudální nebo polofeudální vazby. To všecko v průběhu první světové války prohlúbilo zbídačení ludových mas a vzedmutí revoluční vlny odporu vojákú, dělníků aj velké části rolnictva. Lenin vystihl okamžik, kdy sa Rusko stalo nejslabším článkem tehdajší soustavy imperialistických států, což umožnilo revoluční vyústění. Jedním z prvních opatření novje dělnicko-rolnické vlády byl Dekret o míru a Dekret o půdě, a tím dostaly základní požadavky ludových mas konkretní podobu. Ekonomicky ovládaná dělnická třída a sňú ostatní vykořisťované třídy dokázaly nejen převzat politickú a následně ekonomickú moc, ale tožé ju na víc jak sedmdesát let dokázaly uhájit. Vládnúcí dělnická třída odstranila súkromý rozměr přerozdělování zisku ve prospěch celé společnosti, kde hodnoty nevytvářá vlastník výrobních prostředků, ale ludská práca.

Pomsta vládnúcích tříd kapitalistického světa sa naplnila koncem minulého století v podobje rozložení a likvidace sústavy socialistických států v Evropje včetně SSSR. K docílení převratu byly vyzkóšáné rúzné pokusy od občanské války a přímé intervence až po ekonomickú blokádu a vytvářání pátých kolon. Pomsta byla o to větší, že samy kapitalistické státy mosely pod tlakem existence socialistických států v Evropje ustupovat svým pracujúcím a realizovat celú řadu sociálních opatření. Jedno z prvních opatření novje restaurovaných kapitalistických společenských systémů proto bylo uzákonění kriminalizace celého období budování socialistické společnosti. Výjimkou není ani pohled na VŘSR. Pravda o tomto období je nejen zkreslována, ale aj vulgarizována a kriminalizována. Pád Kerenského prozatímní vlády je označován za bolševický puč.

Po porážce evropských států snažících se vybudovat socialismus stojíme znovu před problémy jak získat většinu ludí pro myšlenku socialismu. Nelze ale modelovat socialistickú společnost dopředu. Ide sa ale poučit z období jejího budování. MNLB má za strategicky cíl dovést Moravu a Slezsko k socialismu a národní nezávislosti. K tomu je třeba spojení s Moravskýma,Slezskýma a Moravskocharvatskýma pracujúcíma. Nebudeme-li schopni sa spojit s pracujúcíma, zejména s dělníky a rolníky nebudeme schopní naplnit národně osvobozenecký a socialistický charakter naší organizace a uvažovat o změně společenského systému. Akorát sa propadneme do sociálně demokratického chlácholení o reformovatelnosti kapitalismu či nesmyslném a pozvolném přerůstání kapitalismu v socialismus. Proto odkaz VŘSR ve svém 101. výročí je stále aktuální aj dnes!